Kdybys mne býval vřele miloval,
byla bych v rakvi okem k tobě vzhledla,
kdybys mně vřelý polibek byl dal,
byla bych v rakvi rámě svoje zvedla
a tvé bych byla obejmula šije,
leč jinak vše, už rubáš tělo kryje,
já umru už – a ty mne pochovej,
pak do krčmy si zajdi, pij a hrej,
jak jsi to dělal, když jsem prosila tě:
ach, zůstaň u mne – ďábel je v tom zlatě;
a hrej a pij, až všecko prohráš všudy,
pak na hrob jdi a vyhrabej ty trudy,
a udělej si kostky z bílých kostí
a z lebky pohár; – bav se do sytosti.
Jen po moři mi nejezdi, můj zlatý,
neb velkým hříchem duše tvoje prahne,
on těžký tak, že na dno tě as stahne;
buď tobě milostiv ten pán bůh svatý. –