Na hřbitově kostelíček
kříž na vršku báně,
leží mi tam zlaté srdce,
stříbrem zkvetlé skráně;
leží mi tam otec starý,
s rukou spjatou ruku,
myslí na nás, jak se vede
dětem v světa hluku.
Ach, tatíčku, hlavo bílá,
nestejně se daří,
starším slzy v duši tuhnou,
mladším hoří v tváří;
jedněm-li žal v píseň zkvetne,
druhým v povzdech vzroste;
vzdech a píseň, různá říza,
ale stejní hosté!
Ach, tatíčku, srdce zlaté,
smutně volám z dáli,
dobře, že jste milé ruce
na své hrudi spjali,
však kdybyste pramen žalů
zřeli v kapce štěstí,
puklo by Vám, můj tatíčku,
vzdechem od bolesti!