Bože můj, jak šťastným jsem zas zcela,
ještě šťastný v trudu živobytí,
ruka má Tvou ruku ještě cítí,
která dříve na mé hlavě dlela.
Blahým jsi mne učiniti chtěla,
v pohár lásky chtělas rozkoš vlíti,
chtěla jsi mne svatým křídlem krýti; –
marné bylo vše, Ty’s zaslzela.
Nemohla jsi – osud jinak kázal,
srdce zvadlá nerozkvětou víc,
z knihy štěstí dvé jmen úkor smazal;
avšak chvil těch drahých na tisíc
anděl lásky v krásnou kytku svázal
a svůj žár v Tvůj vylíbal jsem líc.