Ve zbytcích pralesa, kde svěžesť dýšu,
tu malou zkazku oběma Vám píšu,
a nevím, je-li zrak můj vlahou zrosen
a nebo slze jedlí jsou a sosen.
A zdá mi se, že zřím Vás v dálce obě,
jak pod večerem tulíte se k sobě
a v rudé knize v matné lampy září
do stárnoucích mi pohlížíte tváří.
A zdá mi se, že jako v tužby muce
své v jedno sepjaly jste bílé ruce
a modlíte se, dceruška i máti:
Ó Bože, dej, ať zdráv se domů vrátí.