Hledím v kraje; země zimy čeká,
hledím v ňadra: všecko v sněhu leží,
krajem v posled zlaté slunce těká,
ňadry zlatá upomínka běží.
Běží, letí; kraj skryla mha šedá,
a myšlenka dumná v jejím stínu
jako sirá vdova v duši sedá
na omšenou štěstí rozvalinu.