Ze všad, kam hledí snivý zor,
směje se krása a kývá;
mladistvá niva, starý bor
o lásce vedou rozhovor,
na stráních jenom strmých hor
sněhová plachetka zbývá;
i v srdcích lidských ptáků sbor
třepetá křídly a zpívá.
Jaký to divný v tvorstvu spěch:
nebe i vody se jasní,
o zlatých bříza lupenech
rozpouští vlasy na pospěch,
poupata dmou se, kypří mech –
kterak, ó, dnové, jste krásní!
v krůpějích krve cítíš všech,
že vesmír celý je básní.