Vrány s polí do hvozdu se ztrácí,
sýkory jsou zase v plné práci,
zlatem stkví se proutkové břez svisní,
dub, jenž tlel, zas pučí, čaroděj!
Puč už také, měj se k žití, měj,
větévko mých pohádek a písní!
Ptáci táhnou z dalekého kraje,
na skal vrších zbytek sněhu taje,
sosny plny démantných jsou třísní;
pupen nalévá se, žene peň –
žeň už také na pupence, žeň,
větévko mých pohádek a písní!
Probuzena Jihu teplým dechem
skalná hruď se obaluje mechem,
kolem polomu se odnož tísní;
zelená se vše – hleď na orsej –
zelenej se také, zelenej,
větévko mých pohádek a písní!
Děti u vrb píšťalky si řeží,
v hlavách stromů vonný květ se sněží,
zlaté včely v poupatech se tísní,
květem obalen je vřes i chvůj;
obaluj se také, obaluj,
větévko mých pohádek a písní!
Modré zvonky visí s útlých stvolů,
hlahol ozývá se z hor i dolů,
skála mládne pod šedavou plísní;
v lese drozd se ozval, slyšíš jej?
Ozývej se také, ozývej,
větévko mých pohádek a písní!