Vzešlas mně hvězdičkou,
v zášeru snění,
vzešla jsi, zašla jsi,
juž Tě zde není,
ach Bože, přebože,
všecko se mění!
Kvetla jsi růžičkou
v jeseně času,
kvetla jsi, odkvetla...
Ach, proč jsi uhnětla
ňadro mé, duši mou,
oko i řasu!
Jasno-li bez také
hvězdy být může,
jaro-li bez také
čarovné růže?
Ach, ňadro svírá se
úže a úže!