Vždy jsem Tě křížkem líbával
na oči, ústa a čelo,
nežli Tě spánek v lokty vzal,
vždy jsem Tě křížkem líbával,
srdce mé divně se chvělo,
jakoby pučeti chtělo,
nedbajíc na skráních jíní –
ale co nyní, co nyní?
Vždyť jsem Tě líbal naposled
v rakvi, ach proč se tak dělo!
V ňadru se vichor žalu zved –
vždyť jsem Tě líbal naposled,
v srdci mém děsně to znělo,
jak by se rozskočit chtělo,
žal mi je násilně klíní...
hynu, co nyní, co nyní?