Skip to content
1835–1923

Vzdech prosebný.

Adolf Heyduk

Už svitá; v matných obrysech ves zjevuje se v mlze, sníh v křišťál roztál v brázdách všech a jíní keřů v slze.

Vran hejno letí do sosen, a skřivani se vrací; jsem šťasten, že můj zimní sten v jich popěvcích se ztrácí.

Ó, milý Bože, zachraň všech, jimž bolest život ruší, změň v jásot jejich ston a vzdech, a štěstím zjasni v duši!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Vzdech prosebný. · Adolf Heyduk · Poetry Cove