Hej přijechal Števko mladý
od Bodročky v žírné kraje,
zjasnil čelo a veselo
věru hned a cigáň hraje.
Pěkný je to chlapík věru
o hlavěnku všechněch vyšší,
na kalúpku plnokvětý
nese rudý chvostík myší.
Štíhlý, plný, jaká krása!
košilička bělší sněhu,
s ním Maruška, zlatá duška –
kdeže skvítla v takou něhu?
Števko – čižmy s ostruhami,
podpírá si v skoku boky,
až Marušce v srdci výská
diblík lásky černooký.
Števko, Števko sokolíku,
s tebou milo tančit v skoru
od večera až do šera
a od šera v bílou zoru.