Čarodějná Slovač
krutá pouta vláčí,
ale rozkoš vzdýchá,
zpěvem tone v pláči,
a kam z nebeského
očka perly sroní,
jako jasný zvonek
o kámen to zvoní.
Přijdi v Tatry, světe,
poslyš, pozři na to:
jsou ty drobné slzky
roztopené zlato;
to když z výhně prsou
po krůpějích padá,
v tónu hebkou skrýši
žalby svoje skládá.