Hvozdy, sady, luka, pole, skály
sňaly mlžný závoj, sněhu plný,
a na břehy vodné blíž i v dáli
perly naházely bystřin vlny!
Aj, vy družné lípy blíže vísky!
Vzhůru větve, dolů sněžné žely,
jižní vánek s polibky je blízký,
svoje květné blaho tušíte-li?
Což vám tajemnými perutěmi
nad hlavami jaro nešumělo?
toužíť dávno těkat zkvetlou zemí,
toužíť dávno zlíbati vám čelo.
Země slunným vzkázáním se chvěla,
že bůh krásy touží k ní se snésti,
rouchem naděje se přioděla
jako mladá žena v prvním štěstí.