Na práh mojí osamělé chaty
položil jsem proutek s břízy sťatý,
by mi řekl, koho ještě k žití
měl bych k sobě do světničky vzíti.
Přišlo děvče snědé, večer bylo,
rychlým skokem snítku přeskočilo;
snědé děvče, štíhlé, útlých boků,
všecko odbýt umí jako v skoku. –
Přišla dívka plavá z rána v taji,
a když snítku zřela, obešla ji;
sotva že ji slyšet bylo z venku,
tajně vloudila se do přístěnku. –
Taká, jež se tajně v síňku vloudí,
nezíská mé lásky, věru bloudí,
ta i ona stateček mi zmaří;
počkám do třetice, snad se zdaří!
Přišla za poledne zlatovláska,
oči samo slunce, samá láska;
zvedla snítku, všeho všudy dbalá,
zlatovláska mou se ženou stala.