Ta ubohá, šumná Slovač
žebře jen:
Panbožíku! zaplaš nocku,
rozniť den,
ze všeho, co zdědili jsme,
zbyl jen bol,
jsme my jako vyloupený
včelek bdol.
V rodné pláště živan zpupný
baltu svrt,
zničil buňky, utkál tuho
volný brt,
a co v oulu živo hyne,
máť i roj,
ach, už živiť nemůže ji
světla zdroj!
Jste vy také, lití vrazi,
boží tvor?
či vás sypal z pláště svého
černý mor?
Ej, v čas meče uslyšíte
místo slov,
a pak věky napadnou vám
na parov!