Nespěchej k štěstí, tiše jen,
vše nemůž’ najednou býti,
nejprv se travou jeví len,
pozděj jak modravé kvítí!
Poupě, jež touží růží být,
obalu hledí se zbavit;
dřív, nežli můžeš v nebi žít,
musíš se v očistci stavit.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.