Všude mír a všude ticho,
že by jsí jak v chrámě klek’,
na krůpěje rosy padá
a zde v barvy se rozkládá
zlatý slunka paprslek.
Vlny dne se utišily
lidské práce odlivem,
však, co v srdci spočívalo,
do tuhé se práce dalo
vždy bušícím kladivem.
Nitro hoří vzpomínkami,
věrná slzo, has je, has,
a ty, starý kováříku,
nechej tepání a křiku,
vždyť je venku jaro zas.
Země slaví z mrtvých vstání,
v lesním chrámě je dnes pouť,
nu a při takovém svátku
nesmíš aspoň na záchvatku
svoje vlastní pouta kouť.