Pan stoliční věru
to panáček krotký,
dobře s pánem bohem,
s čertem ne po zlotky.
Kdo mu na neštěstí
pod ferulí stojí,
čtyry ruce vezmi
a hlavěnku dvojí!
Dolů jako brechuň,
výše hladík hladký,
pánům vše, prosčavě
hněvivé nesnadky.
Hladí on to právo
pěkně proti srsti,
jen když stříbro spatří
ve váčku a hrsti.
Zříli panská péra
v zlatě na kalpaku,
urobí jim k vůli
ze sokola straku.
Ale při huniskách
divno se zamračí,
sokolíka nazpak
na straku zopačí.
Sem a tam se kloní
ta figlárská hlava,
když k bránění práva
různou zbraň podává.
Maďarům dá meče,
Slovákům jen kudly...
jaj, kéž by mu čerti
v hrdle čardáš hudli!
Hlemýžděm do práce,
k vínu orel hbitý:
aj to věru durák,
hřebíky přebitý!
Takové súdaře
Slovákům ku zdaru,
při zpěvu oběsiť
dva z každého páru.
A kdyby! – ten huncút,
sotva že by kviknul,
neb již od kolísky
šibenici zvyknul!