Zvadly, spadly všecky květy,
zvadlo, spadlo všecko listí,
na rubáš už zemi choré
Jeseň nit se jala přísti
jemnou a hebkou.
Od severu dujný vítr
zmítá její vlákna sterá,
utkává je v závoj šedý,
prostírá jej za večera
jemně a hebce.
Zahaluje hory, lesy,
vše, co v cestě stihne právě,
jak ta jeseň živobytí
zdroj myšlenek v lidské hlavě –
jemných a hebkých.