Západ odívá se v roucho rudé,
na obrovské housle vichor hude,
příšerně to zvučí v starém sadu,
a já těžkou hlavu v dlaně kladu.
Větrem zmítán déšť se v okna točí,
divná žalost oblévá mi oči,
stesk vzletnému srdci pouta kuje,
už mi život tepny podvazuje.
Kolem hlavy trny se mi tísní,
duše smutnou krvácí mi písní;
ztratilo se všecko letem roků,
pramen slz jen temení se v oku.
Čekám! Tuším, že se v klidné době
všecko změní, třeba v temném hrobě;
že se slza z očí navždy ztratí,
a má píseň skřivánkem se vrátí.