Vše můžeš-li, proč chceš jen umírání?
Proč nebráníš mu všemohoucí mocí?
Proč necháváš nás tady bez pomoci?
Proč síla tvá nás smrti neuchrání?
Proč nenecháváš svěžest naší skrání?
Proč za obět nás dáváš hrobu noci?
Proč otce dítku, dítko bereš otci?
Proč člověk darmo ve všem se ti brání?
Jak lačný jestřáb nad zpěváky krouží,
tak nad námi vždy lstivě kroužíš křídly,
jež smrti za kořist nás odnést touží.
Ta jako ohař za námi se plouží,
jen šklebí se, když řady naše zřidly,
až poslednímu zuby v srdce vhrouží!