Je smutno v horách zimní doby
a není cest a není drah,
a jako velké, bílé hroby
jsou nízké střechy na chatách.
Jak vymřelé jsou všecky strany,
a stále zamračen je den,
a z pláně tíhnou lačné vrány
v les za srnem, jenž postřelen.
On zrádně raněn oči klopě
mře někde v houští temných dřev,
vran mladší třebou v sněhu stopě
a starší v boku stydlou krev.
Smrt horalova druhdy stejna
je se srnčí: kol sníh a led,
a nad ním krvelačná hejna
těch starých i těch mladých běd.