Tmavo! v nebi ani tečka –
Rúna smutně pláče,
hned, jako ta vlků smečka,
hned jako to máče.
To ne Rúna, to je Sláva,
nockou cestu razí,
korunu si vyhledává,
co jí vzali vrazi.
Z Vyšehradu znějí tklivá
o půlnoci slova:
„To je ona!“ v kraj se volá
s křesla Mojmírova.
Slyšíte, ty žalné zpěvy?
Neslyšíte? běda!
tož vnuk bude bez úlevy,
jako býval děda.
Tož bude vám na porobě
dcera, jak dřív máti;
hoj, spojme se v jedno, brati,
chcem ji vyhledati! –