Když sváželo se dříví s hory, ta podvečer se stala věc: stál na jezu a čekal vory kýs chlapec: no, byl topělec!
Ten s jezu volal na voraře: „Zůstaňte tam, zůstaňte tam, dnes pod jezem vrat u polštáře hod velký: svoji svatbu mám!
Té nerušte mi, hola, hola, juž k břehu přistaňte, nač dál!...“ „Což, stanem?“ starý vorař volá, však mladý u vesla se smál.
„Eh, klučík jakýs žert-li tropí, stát jemu k vůli máme-liž? tím ze mzdy ztratíme půl kopy; jen dále k cíli, chutě již!“
„Slyš přece; znám to z dávných zvěstí – a v těch je mnohý poklad skryt – vždyť zítra s odpočatou pěstí lze promeškané nahradit!“
„To tak! Jen dále, smlouva káže! Jak zlekat můž tě taký klam?..“ „Klam? slyš! Zas křiče zvedá paže: Zůstaňte tam, zůstaňte tam!
Dost, zaraz, neveslujme dále!“ – „Jdi, starý,“ vece mladý zas, „snad do opravdy? Ale, ale, dnes sjedem přece mnohem snáz!
Jeť voda právě pohodlna, vor jako hračka splyne z vrat!...“ „Mníš, do rána že spadne vlna? –“ „Líp pomýšleti na převrat!
Jen dál!“ – „Nedáš-li na má slova, tak jeďme, dřív však seřiď prám – a... slyšíš? mužík volá znova: Zůstaňte tam, zůstaňte tam!
Tak jak?“–„Dál, dál!“–„Nuž s bohem dolů“– a starý vorař dělá kříž! „Hej, vesluj!“– „Na jezním jsme kolu!“ „Víc opři se!“– „Vždy jde to tíž!“
A mladý o veslo se vzpírá: „Eh, taký spropadený kůl, zpět nelze také, kýho výra, mně praská veslo... zle, je v půl!“
„Nuž vezmi týč, dej pozor přece!“ – „Kůl naráží mi na houžev, už dlaně nestačí, ni plece... tak!... stržena jsou pásma dřev!“
„To scházelo!“ – Vždy hůř a hůře, leč první vor, jenž starce nes’, i navzdor osudné té zdůře, přec ze vrat konečně se svez’.
Hůř veslaři: vztáh’ ruce obě, chyt’ špalku se – leč proudu tok strh’ stranou jej a v divé zlobě jím mrštil o vrat zděný bok.
Kol voda zbarvila se širá, leč v proudu šumění znik’ ston. druh starý po mladém zpět zírá; „Hej! rány Krista! kde že on?“
Hoho! kde jsi? slyš! je ti snáze?...“ tu vodník vynořil se z vod: „Tam plove mrtev vedle hráze; toť trest, že přerušil nám hod!“ –
Dál nejel starý: „Kam to svezu, co topělcův zde rozbil hněv?“ – lkál na voru, a v šumu jezu zvuk houslí slyšel, smích a zpěv!
Cookies on Poetry Cove