Pod okny přívalem potok se zpil,
vln po něm pluje směs,
zřel jsem je stokrát, leč nemyslil
na to, nač myslím dnes.
Prchají, samý jsou hovor a zpěv,
jásot a žert a smích –
ó kéž bych jak vlny chladnou měl krev,
kéž bych byl jednou z nich!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.