Kdekoli jsme pili mnohé dny a týdny,
všude byly vůkol krčmářky k nám vlídny.
Statečně jsme pili, výborně jsme spali,
věru nás šuhaje pěkně milovaly.
Švarně milovaly, v pohár nalévaly,
když jsme odcházeli, ještě peněz daly:
„Přijďte, šuhajové, kdy se vám jen ráčí,
přivíjejte k srdci, která se vám páčí.
Vhod-li není která, šuhajové, víte,
za večera si nás snadno vyměníte.
My Vás pomilujem, jste-li láskou choří,
naše ňadra hřejí, naše ústa hoří.
Naše ústa sládnou, naše oči svítí,
přijďte k nám, šuhajci, až se hvězdy, znítí.
Sladké milování při vínečku ve dne,
ale ještě sladší, když slunečko sedne.“