Ó vlasti, matko svatá,
kde čela Tvého svit?
Tys Pallas v chrámu vzatá,
a zlomen je Tvůj štít.
Hrot z ruky vyrvali Ti,
a bez plátů je hruď;
zrak bez naděje svítí...
ó vzbuď se, živa buď!
Chraň slávu: rodné věno,
a potři hněv a lesť,
dej přilbu na temeno
a vezmi kopí v pěsť!
Pak zkrystalují v těchu
všech srdcí hlubiny:
zpěv z těžkých bude vzdechů
a ze slz rubíny. –