Bez chlapců je horská naše víska
a mně se v ní bez milého stýská.
Dřív tu Ondrejko byl, Janko taky,
oba nám je vzali za vojáky.
Hajducká pryč odvedla je rota
a já bloudím jako bez života.
Pro Ondrejka šla bych v dálné kraje,
pro Janka se vrhla do Dunaje.
Zanes by mne Dunaj rychle k moři,
uhaslo by, co v mém srdci hoří,
co v něm hoří, co mě v duši pálí,
snad by nás pak s Jankem pochovali.