V horách bylo nevlídně,
chtěl vidět jsem kraj
a východ slunce.
„Drsná cesta,
odpočiňte,“
řekla mi hostinská mladá
a sama už plédy skládá.
„Z podkrovní síňky
uzříte všecko také
bez únavy a námahy,
můj pane předrahý!“
Zůstal jsem u vína v krčmě,
vyslech’ jsem porůzné zvěsti,
vyprávěl pohádky dětem,
síň byla plna smíchu
a plna horáckých písní;
vesele večer svítilo mi
slunce očí krčmářčiných;
svítilo mi z jasného vína
a z milých líček švarných dětí.
A když jsem se probudil ráno,
viděl jsem nádherné slunce
z rudého moře vznášet se výš,
a sluníček šest vzešlo mi také
z očí krčmářčiných dětí,
jež vedly mne z doubravy snětí.