Ty jsi perla lesku posvátného,
skryta v myšlének mých tajném moři,
jíž se duch můj v svatém míru koří,
aby spatřil svitu milostného.
Ty jsi znala srdce zápasného,
jenž si lásku z rumu žití tvoří,
a pro niž se v četné písně noří,
upoutati mírem oka tvého.
Divokých jsi skonejšila přání,
jež mé nitro želem rozbouřily,
tak že nikde nemělo víc stání.
Ty jsi zase v jedno svedla síly
učila si skutek znát mne, zdání,
protož k Tobě jen mé srdce pílí. –