Křikly ulekány
panenky a ženky,
rozprchly se rázem,
jak ty labutěnky.
Jak ty labutěnky
na sinavém plese,
když se zrádná střela
od hor k vodě nese.
Jejich bílá šíje
v ráz se v houští kryje,
jejich nožky bosy
letí do rákosí.
Jenom jedna stojí
v bílém čechelíku,
sladkozvukou píseň
na růžovém rtíku.
Oči plny slunka
stojí u zátoky,
zdobný pás opíná
outlé její boky.
Řáseň podkasanou
tužej upíná si,
kolem čela vine
zlaté svoje vlasy.
Skáče Oldra s koně,
družina se staví...
odhrnula dívka
bystřeň vlasů z hlavy.
Sokolník i psovod
udiveni rázem,
s ramene jim padá
luk i toulec na zem.