V zelené svěží jedle, v zelené svěží buky
jaký to pohled milý
v blažené volnosti chvíli!
Nad hlavou loubí šeré,
v duši vzpomínky tisíceré
a vůkol ptačí písně a zvuky;
vše milo: volnost, jedle i buky.
V zelené svěží jedle, v zelené svěží buky
duše má tiše se dívá,
kdo že to v cestě mi kývá,
kdo že to na mě volá?..
Má duše už mu neodolá,
v srdci zní divné, tajemné tluky,
k zemi se kloní jedle i buky.
V zelené svěží jedle, v zelené svěží buky
kdo že to v ústret mi přišel?
Kdo kýval, čí hlas jsem to slyšel?
Kdo vstříc jde v říze bílé?..
Ty, ty’s to, moje dítě milé,
květ růží sněžný vzít mám z tvé ruky
zde mezi jedlemi, zde mezi buky?
V zelené svěží jedle, v zelené svěží buky
přišla jsi pro mne, Lilo?
Jinak, ach jinak dřív bylo?
Tvá ručka po mně sahá,
nuž půjdu s Tebou, Lidko drahá,
ve věčných duchů pluky
do oblak nad svěží jedle a buky!