K nebi hledím, kam jsi odletěla.
Kde v těch dálavách tě hledat mám?
Co jsi před odletem říc mi chtěla,
zaniklo, a již to nezbádám.
Za tebou jdu po měsíčné dráze,
jdu a bloudím... Touho, blíž mne voď,
v loďce měsíce snad bude blaze.
Zlatá hvězdo, ty mne doprovoď!
Pluji marně. V neznámém tom kraji
veslo z ruky padá, noc je kol,
třebaže kol hvězdy plápolají;
a ač zmírám, nezmírá můj bol.
Jako leknín je mé srdce stále,
jejž otvírá slunce zlatá zář:
Vzešel mrak – leknínu nenadále
zvlhlo nitro, a mně vlhne tvář...