VI. Jako tomu stromu,

Jako tomu stromu, kudy jsme Tě nesli, síla prsou tuchla a haluze klesly,

tak v den přenešťastný také mně se stalo: krev mi v žilách stydla, blaho oprchalo.

V žilách krev mi stydla, oči v líce padly, ruce křížem spjaté na ňadra se kladly;

noha v chůzi vázla – jak strom na rozcestí u hrobu jsem stanul... Konec bylo štěstí.