Slyší Oldra písně,
oko blahem jásá:
hoj, snad že to slavík
z hrdla perly střásá.
Stojí udiveni
oř i mladé kníže:
Oldra hlavu chýlí,
koník sluchy stříže.
Stojí kníže ukryt
olšovými stíny,
ale marně bodá
oře do slabiny.
Ten jen nožky vzpíná,
odfrkuje, řehce,
k potoku juž bočí,
ale cestou nechce.
Oldra uzdou trhá,
koník stranou skočí –
letmo potkaly se
čtyry sivé očí.