Snad, bych mu zpíval drobné zvěsti,
lap’ osud zbojnickou mě pěstí
a tiskne mě, až zrak se stmívá,
a duch můj tesknou píseň zpívá.
Kéž brzo Bůh mou zmírní muku
a zbojníkovi schromí ruku,
bych nevlídnému ulít’ hosti
jak bílý skřivan do věčnosti.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.