Výš se vztyčil veský kostel
z chat bílého davu,
zlatohlavem slunce ovil
sivou svoji hlavu.
Srdce jeho zvonek zvučný
vzdechem v hruď mi vnikal,
a já v mládí upomínkách
jako dítě vzlykal.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.