K tobě zatoužil jsem také, ne, bych hradby, mosty zřel,
ne – bych památky tvé zhlédnul, jimiž se dřív Říman skvěl,
abych arenu tvou spatřil, pýchu synů tvých i dcer,
bestiím v níž člověk dáván k slávě olympických her,
kam sprovodil gotské zbraně a výbojných orlů svých,
a kde sídlo svoje rozbil veliký Theodorich,
Romea a Julii kde k nebi nesl lásky let,
na jichž hrobě usmířil se veronské zas šlechty květ,
kolébka kde druhdy stála Nepota a Catulla,
jejichž jména k pýše tvojí po staletích splanula,
odkud vznes’ se onen heros, který králem barev byl,20)
k nedostižné výšce s oním, Asuntu jenž vykouzlil.