Boj marný vedl proti Caesarovi
ctný vůdce těžce ujařmených Gallů;
bylť jízdou Němcův vržen v hloubku žalů,
a v Mesii juž vzrostly zbitých rovy.
Však dostal posily a boj vzplál nový,
leč znova zbit, lid gallský padal s valů –
ač půtka stála světa za pochvalu –
i připraven byl římské na okovy.
Tu velký vůdce na svého vsed’ oře,
v stan k Caesarovi odhodlal se jíti,
by smrti svou snad vlasti zmírnil hoře.
A hovořil: „Mně za lid chceš-li vzíti,
pak druhy pusť,“ a Caesar chvěl se choře –
a pustil je, leč jej dal popraviti.
Jest věčně živ, kdo za svůj lid dal žití!