Šumí stromy, šepce mlází,
bují každá mez,
křepelice štědře hází
s hrdla „pět peněz“;
oko hoří, srdce zvoní,
v šíř i dál se klasy kloní,
s nimi květů směs.
Do jetele z úlu chvátá
roj mladistvých včel,
každá jako krůpěj zlatá;
spěš, čas nadešel!
Uzříš jara nové divy;
zpěvné řeky, zkvetlé nivy,
stromy jako běl.
Ven, v ta kouzla plná zpěvů,
neotálej jen,
při lahodném slunce zjevu
zkvete i tvůj sen;
hleď, vždyť zkvétá všecko všude –
ne-li růže, zvonek bude...
V slunce, v radost, ven!