Velkonoce, z mrtvých vstání,
slyšíš z dálky onen hlas?
divné, čaromocné zvuky,
bílá blanka padá z ruky,
slze na tu blanku zas.
Z mrtvých vstání, velkonoce,
dobo přetajemných sil;
země v ňadro sílu sbírá,
mně však bolest srdce svírá,
zvonů hlas v ně tesknost lil.
O má vlasti, kdy svou silou
zmámíš svého hrobu stráž?
kdy s nebeským ohněm v líci,
v ruce pravdy korouhvici
povstaneš co Mesiáš?