Karel velký
měl sedm střevíců délky;
voják byl lítý,
had v něm byl svitý,
válčil: bral vše, kde s vojsky stál,
Němec mu žehnal, Slovan lál.
Karel velký,
surový srdcem a mělký,
k Římu lid vábil,
Polabské zabil,
mečem a křížem Srby zbil,
mořil je, topil, vyhubil!
Karel velký,
stopoval měšťky i selky
i ženy bludné;
ve vášni zrůdné
kde které supím okem stih,
znásilnil v ráz a znectil jich.
Karel velký,
takové rád na padělky
zabíhal z říše
v hrady i chyše;
kdekoli jedl, pil a spal,
Karla neb Karlu zanechal.
Karel velký
v kabely bral i v kabelky,
zlata co zhlédl,
na Balt když vedl
zběsilé luzy divý sbor;
hrůza šla před ním, za ním mor.
Karel velký
z týrání dělal si lelky;
zhebl a v hebku
v Cáchách má lebku;
za dík, že Slovany dávil,
Vídeňák pomník mu stavil.
Karel velký
má hrob pod dlažbou mělký;
za noční doby
vychází z koby,
německé dravce s chutí
k dušení Slovanů nutí.
Karel velký,
dráb od pat až do náčelky;
slávskému lidu
nepopřál klidu;
za lotří vraždy, liščí lest
u Němců svatým králem jest.
Karel velký
měl sedm střevíců délky,
v ďáblově říši
ještě je vyšší;
dávil nás, stínal, věšel, klál –
páchne, fuj, smrdí; pojďme dál!