Věk za věkem, co za bohy dřív měli,
to z vůle tvé se nyní zove modly;
teď na jiných se božstvech lidé shodli,
snad od jiných by víc se dověděli.
A přec ti bozi s mramornými těly,
ač zničili je topory i bodly,
své luzné krásy do srdce nám vbodli,
nechť stejně s novými se odmlčeli.
Jsou lépe na tom ti, kdo v nové věří?
Zda vědí víc či šťastnější jsou v žití?
Vždyť pravda věčná se nám nerozřeší.
Jsme pouhé listí v světa bujném keři,
zda víme, proč den hyne, proč se nítí,
kam věčnost odplývá a kde se čeří?