Stará česká sláva
statečně si vedla,
než jí cizotina
na povaly sedla,
na povaly sedla,
porušila lože,
od té doby zle je,
Bože, milý Bože!
Na dvorku i v sadě
bujné růže byly,
nepřátelé všecko
lestně vyhubili;
vsadili tam pomstu,
ona také kvete –
hrozné jsou to květy,
hrozné, třistaleté!
Všude zkrvácena
naše rodná chatka:
podstěnky i střecha,
okénka i vrátka;
i ten růvek prostý
zloba rozmetala,
kam ubohá matka
děti pochovala!
Porubaná slávo,
jenom nežalosti,
z prachu, z Boží vůle,
budou zase kosti,
z kostí trupy budou,
trupy budou tělem,
až vědomí české
vstane Spasitelem!