Jižní nebe, jižní kraje,
stále dál, vždy dál a dále,
krásné to, v benátské loďce
večer jezdit po kanále –
Vidím všecko – jedu v loďce,
k lagunám se noc přikrádá,
na vodu a na paláce
měsíc stříbro svoje skládá.
Od náměstí v dálce ticho,
jenom veslo šplouchá z dola,
a jen někdy táhlým tonem
zní a zmírá barkarola.4)
Jen kameny z budov v pádu
vzdechnou, jak by živy byly,
jím pak odzvoňují rány
čas měřící z kampanily.5)