Skip to content
1835–1923

Večer.

Adolf Heyduk

Buď požehnána, jdoucí od severu, ty časné podjeseně noci tichá, svou hlavu vznášíš k hvězd nebeských šeru, a ret tvůj mírem na mé čelo dýchá;

klid kolem kol, i lidské bídy vlny tvém ve přístavu zmírajíce hynou, kéž, Bože, těm, jichž dnové zla jsou plny, sny blaha aspoň kynou!

Pojď, v sen mne zlíbej retem cudné děvy, ty klidné podjeseně noci milá, kéž jako ty i smrt se někdy zjeví, jež stromy hor jsi rouškou zahalila!

Vždyť vím, že komu smrti bílé paže kol bolných ňader soucitně se vinou, všech zbaven sporů, na něž svět se váže, blah v oblast vzlétá jinou.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Večer. · Adolf Heyduk · Poetry Cove