V sny zabrán šel jsem bučinou
sám k pohorskému městu,
tu jako motýl lučinou
hoch přeletěl mi cestu.
Sněť jedle v jedné ruce měl,
a v druhé kytku máku,
vlas plavý na skráni se stkvěl,
a hvězdy v černém zraku.
A ze rtů poupat růžových
zněl bez žele a tísně,
jak zvonkem, hrdličkový smích
a skřivánkové písně.
I stojím... Bože, kde to jsem?
co kmitlo se mi v řase? –
snad skočilo si úvozem
mé mládí zlatovlasé.