Maďaroni hnědí,
ulití ze záští,
vy jste černá skvrna
na slovenském plášti.
Na slovenské síle,
veselosti zlaté,
a přec půl jazyka
od Slováka máte.
Šat jste mu pobrali
a koliby čisté,
jeho rodnou písní
lásku sladili jste.
Místo pěkných šatů
huňačky jste dali,
na vinicích jeho
divě bursovali.
Ohněm jeho mysli
um jste si rozžehli,
v jeho hebké lůžko
slávou spiti lehli.
Strhali jste zlato
z jeho kabanice,
žítko pobrali jste
a dali kotvice.
Slovensku jste krásnou
hlavu porubali,
hlavu porubali,
srdce probodali.
Maďaři, Maďaři,
tyranové věční,
pro Slovač jen máte
právo čtyrčtvrteční.
Z hlíny rozum máte,
ale srdce z kovu:
na kříž jste přibili
slávu Slovákovu.
Jen ji ukrývejte,
střezte ji palašem,
co zrozeno Kristem,
bude Mesiášem.
Slunko vzejde zase,
když se jednou kloní,
vojska je neskryjou,
páni Maďaroni!
Jako sokol zlatý
nad Kriváněm zplane,
a ten mrtvý Lazar
k životu povstane.