Přiletěla ke mně zlatá včela,
lítala mi stále kolem čela,
lítla za mnou z předsíně až v síňku,
vždy kol mého panenského vínku.
Když jsem zahnala ji, přišla znova,
byla poselkyně včelařova,
s lesklých křídel síťkou nataženou,
abych jeho synu byla ženou.
My však spolu přec se nepovedem,
nechať by mě krmil samým medem,
samým medem, samou kaší sladkou;
myslivci jsem řekla za zahrádkou,
s ním že půjdu konec světa třeba,
nechať by měl jenom suchý chleba,
jen když rty má jak květ máku v plání
a dvě teplé paže k objímání.