Venku se sněží.
Já upravuju stromek svěží
k té lidstva noci svaté,
věším naň drobnůstky, jak běží,
však mezi nimi také leží
mé sny a vzpomínky zlaté.
Stromečku mladý,
jak přizdobeně stojíš tady,
div srdce nezavýská:
v oříškách skryty vzdušné hrady
a po tvých bujných snítkách všady
slza má hvězdou se blýská.
Kéž by má Lila
zde tvými dary šťastna byla,
než život vše jí svrhne:
ať raděj ruka její milá
dřív, než by slzy uchopila,
květ vzpomínek mých strhne!